Jaroslav Seifert / George Grie | To be a Poet / Essere Poeta, 1983

To Be a Poet

Life taught me long ago

that music and poetry

are the most beautiful things on earth

that life can give us.

Except for love, of course.

In an old textbook

published by the Imperial Printing House

in the year of Vrchlický's death

I looked up the section on poetics

and poetic ornament.

Then I placed a rose in a tumbler,

lit a candle

and started to write my first verses.

Flare up, flame of words,

and soar,

even if my fingers get burned!

A startling metaphor is worth more

than a ring on one's finger.

But not even Puchmajer's Rhyming Dictionary

was any use to me.

In vain I snatched for ideas

and fiercely closed my eyes

in order to hear that first magic line.

But in the dark, instead of words,

I saw a woman's smile and

wind-blown hair.

That has been my destiny.

And I've been staggering towards it breathlessly

all my life.

Býti básníkem (Original)

Život už mě dávno naučil,

že hudba a poezie

jsou na světě to nejkrásnější,

co nám život může dát.

Kromě lásky ovšem.

Ve staré chrestomatii,

vydané ještě c. k. knihoskladem,

v roce, kdy zemřel Vrchlický,

vyhledal jsem pojednání o poetice

a básnických ozdobách.

Pak jsem si dal do sklenky růžičku,

rozžal svíčku

a počal psát své první verše.

Jen vyšlehni, plameni slov,

a hoř,

ať si třeba popálím prsty!

Překvapivá metafora je víc

než zlatý prsten na ruce.

Ale ani Puchmajerův Rýmovník

nebyl mi nic platný.

Marně jsem sbíral myšlenky

a křečovitě zavřel oči,

abych zaslechl zázračný první verš.

Ve tmě však místo slov

zahlédl jsem ženský úsměv a ve větru

rozevláté vlasy.

Byl to můj vlastní osud.

Za ním jsem klopýtal bez dechu

celý život.

Essere poeta

Da tempo la vita mi ha insegnato

che musica e poesia

sono al mondo le cose più belle

che la vita può darci.

Oltre all'amore, ovviamente.

In una vecchia crestomazia

stampata all’epoca dell’Imperialregia Libreria,

nell’anno in cui moriva Vrchlický,

cercai una trattazione di poetica

e stili di poesia.

Poi misi una rosellina in un bicchiere,

accesi una candela

e cominciai a scrivere i primi versi miei.

Divampi pure la fiamma di parole

e arda,

magari mi bruci le dita!

Una sorprendente metafora val più

che anello d’oro al dito.

Ma nemmeno il Rimario di Puchmajer

a niente mi servì.

Invano raccolsi i pensieri

e spasmodicamente chiusi gli occhi

per udire il primo meraviglioso verso.

Nell’oscurità invece di parole

scorsi un sorriso di donna e una chioma

svolazzante nel vento.

Fu il mio destino.

Dietro di lui ho arrancato

senza respiro per tutta la vita.

Jaroslav Seifert (23 September 1901 - 10 January 1986)

A Nobel Prize-winning Czechoslovak writer, poet and journalist.